Absolutní štěstí na Blog.cz

Není akce jako akce.

Bylo to před dvěma týdny, kdy jsme s F. po tom, co se mi holky rozutekly, trávili pár hodinek na akci společně poprvé jako pár. Hlava mě bolela, pít jsem nepila a nudit jsem se nudila. Trajdali jsme tam a zpátky a nebo postávali na místě. Tančit se mi nechtělo, když už mě bolela ta hlava, ale jít domů jsem taky nemohla, protože jsem musela čekat až se vyblbne moje sestřička a pak jít společně s ní. Jak jsme tak postávali a hudba hrála tak najednou do mě někdo šťouchnul. Byla to sestřenka, která šla dál k parketu a za ní všichni mí oblíbení holčičkáři. Zdravili mě, procházeli a já si vzpomněla na to, jaké to bývalo a jaké to je teď, když tam tak stojím a nudím se.

Když je hezky tak mi chození pěšky nevadí, spíš si to užívám. Občas na mě někdo zamává a mé sebevědomí může zase o něco povyrůst. 

Bylo to minulý týden, kdy jsem měla namířeno na nádraží, abych dojela za F. a ještě jsem měla před sebou asi půl hodiny cesty pěšky, když v tom přede mnou skoro smykem zastavilo auto na kraji silnice a vyskočil z něho asi 30-letý, docela pěkný chlap. 

,,Promiň, ne že bys nebyla skvělá, ale nemohla jsem si prostě pomoct :D," řekla S. (sestřenka) a

já se musela smát. Takže má segra je suprová sestřenka, zatímco já jsem sestřenčin alkoholik, paráda :D.

aneb shrnutí událostí od začátku mého vztahu s F., na které v minulém článku nebyl prostor.

Moje osmnáctiny se pomalu, ale jistě blíží a s nimi i další povinnosti, ale i výhody jako je řidičák. Narozeniny mám sice až na konci listopadu, ale počátkem školního roku mi znatelně ubyde čas, který budu potřebovat hlavně na blížící se zkoušky z angličtiny a taky semináře, takže jsem s učením pravidel silničního provozu začala už teď. Zítra bych měla mít první jízdy, na jednu stranu se těším, ale na druhou z toho mám trochu strach. No snad nikoho nepřejedu.. :D

Už to budou pomalu tři týdny, co začal můj nový vztah. Vím, že jsem si říkala, že vztah s nikým nechci - aspoň ne teď, ale jako u všeho tak i tady se našla výjimka. Pro mou obhajobu musím říct, že absolutně nečekaná. Proto jsem si taky vzala kratší čas na rozmyšlenou..

Zase jsem začala randit, ale zase mě to hned omrzelo. A proč? Není to ono. Během tohohle měsíce jsem si vyrazila se třemi kluky (ne najednou :D), se všemi jsem se předtím ani nikdy neviděla a rande bylo domluveno jen skrze facebook. Nevím proč, ale chybí mi v tom to kouzlo okamžiku, moment překvapení, kdy najednou když to nečekáte, se váš pohled střetne s pohledem někoho neznámého a v tu chvíli nevnímate kolem sebe nic jiného a dál už to znáte.. :)

Musela jsem si teď vytáhnout svůj diář, protože jsem si nemohla vzpomenout, jak se vůbec ten kluk ze začátku měsíce jmenuje. Ne, nedělám si srandu, samotnou mě to zaskočilo. Všechno to chození ven jen proto, abych zabila čas, je tak bezvýznamné pro mě, navíc když se další rande nekoná. Ne že by on nechtěl, nechci já, i když všechno svědčí pro můj prospěch. Dokonce jsme během naší schůzky potkali jeho kamarády, kteří se mu nestyděli říct, že má krásnou holku a já si hned mohla připsat další body k dobru. Mohla bych být s ním nebo s někým jiným jen tak, přetvařovat se a čerpat z toho co nejvíc, ale taková bohužel/bohudík nejsem, a tak když mě ničím jiným než velkými řečmi kluk nezaujme, s dalším rande nemůže vůbec počítat a tenhle kluk byl jedním z těch, co toho hodně namluví, ale činy žádné..

Další víkend..

Den za dnem utíká a pomalu, ale jistě se blíží konec školního roku a námi všemi tak očekávané prázdniny. Pro někoho dva měsíce zábavy, pro někoho práce anebo nudy. Nicméně i kdybych se měla celou dobu nudit, jsem ráda, že budou. Potřebuju si už odpočinout nejenom od učení, ale i od některých lidí, které tak musím denně potkávat.

Jak řekl Jean Cocteau: ,,Chceme-li žít zde na zemi, musíme žít podle módy - a srdce už se nenosí." Citát, který je i po jednom století stále aktuální a nejspíš vždycky bude. Skoro každý se dostane do takové situace, kdy sice bude do někoho zamilovaný a jeho city budou možná opětovány, ale něco jako vztah nebude přicházet v úvahu a bude to právě kvůli dnešní ,,módě" a životnímu stylu, který si vybírá hodně lidí, hlavně většina nás mladých a oblíbených. Život bez starostí, bez závazků, plný zábavy a kvanta skvělých přátel, náhodných známostí, kamarádů s výhodami.. Koho by nelákal? Téměř každý aspoň jednou zatouží po tom být takový. Lidé se snaží dělat všechno proto, aby byli oblíbení a nebyli sami, protože samota je v dnešní době jeden z největších strašáků a navíc lidé často vidí, že ti oblíbení to mají v životě podstatně jednodušší, i když tomu tak ne vždycky musí být..

Uběhl skoro další měsíc a mně se konečně podařilo pochopit něco, co jsem nikdy pochopit nemohla. Vždycky jsem se snažila brát věci z jejich obou stran. Je zvláštní, že člověk mívá na věc jen jeden pohled, jedno stanovisko, které bere jako správné a ty ostatní odsuzuje nebo naprosto odmítá.

Připadá mi, že ty nové zkušenosti se v poslední době na mě až moc sypou. Tu sobotu, co jsem byla venku s kámoškou, jsem si ještě vyrazila na chvíli ven s jedním klukem. Zašli jsme někam sednout, v klidu jsme si povídali. Vypadalo to na další hezký večer, rozhodli jsme se, že zajdem ještě do jiné restaurace. Tam dotyčný zdravil u vchodu nějaké známé. Sedli jsme si, povídali si a najednou mi řekl, že si musí odskočit. Vytáhla jsem si mobil, abych si napsala smsku, ale sotva jsem ji dopsala, už byl zpátky. Nějak rychle. Napadlo mě, že možná byl za těma známýma - seděli ve vedlejší místnosti..